Vtipné sms
Udělejte někomu blízkému radost vtipnou zprávou či smskou! Nebo vymyslete nějakou vlastní srandu a sdílejte ji s ostatními návštěvníky tohoto webu :-).
Udělejte někomu blízkému radost vtipnou zprávou či smskou! Nebo vymyslete nějakou vlastní srandu a sdílejte ji s ostatními návštěvníky tohoto webu :-).
Utíkám, utíkám,
svého osudu si nevšímám,
putykám se vyhýbám,
říkám ne chlastu a holkám.
Žiju zdravě, jsem to ale frajer,
pokud mě chceš naštvat,
tak mi té břečky krapet klidně nalej,
připrav se však na to, že budu zlej,
tak se už konečně nechovej jak malej.
Mám svaly, chytrost lišky,
nemáš ze mě teď mindráky?
Měl bys, nesnáším všechny chlápaky,
co melou hubou o tom jak jsou bohatý
a vozej si zadek v BMW od táty.
Jsi snad jinej, než ten, za kterýho tě mám?
ale toho si můj zlatej vůbec nevšímám,
mám jen jeden názor, ten je vždycky správnej,
vydělávám škváru, a jsem taky tuze slavnej.
Copak asi dělá úplně normální člověk dnešního světa,
šeptá lebce moudra, snaží si hrát na Hamleta?
Myslím, že ne, ale co pak toho kluka tíží?
Přemýšlí o smyslu života, manželce, práci, o dětech?
Nebo jen tak bezstarostně chrápe
a přemýšlí nad salámem a plnou spíží?
Nad příběhem příštího dílu oblíbeného seriálu v bedně,
nebo nad stavem politické situace naší země?
Má lásko, pojď z okna se podívat,
tam umučence slyším skomírat,
pohleď na kata s mečem,
leští a brousí ostří kamenem,
pod fousy umíráček si mumlá,
celý šťasten na další popravu čeká,
lid kolem popraviště rokuje u nachystaného pranýře.
„Zabte ho, kacíře!“
Zlou slinou na něj plivou,
on svázán v sochu bezbrannou,
nikdo nepostaví se na jeho stranu,
nikoho nenapadne plout proti proudu,
vykonstruovaný proces je věc běžná,
hleď, atmosféra pořádně zhoustla,
odsouzenec s hlavou na špalku,
kat soustředí energii, stále pěje smrti znělku,
pěkná rána, trefná, umrlec bez hlavy k zemi se kácí,
dav blahem bez sebe, do nebe burácí,
poprava se povedla, každý jest spokojen,
ba já ne,
dnes ještě za mříží, ale zítra stejný obřad mě čeká,
popravčí četa už se chystá,
i když se mi jen zdáš, má lásko, odvrať zítra zrak.
SVATEBNÍ PŘÍPITEK
Nevnímej slova jak pevný řád a zákon,
dodržovat základní nařízení musíš, to ano,
nechci tě sic strašit takhle ze začátku víc než je zdrávo,
avšak uvědom si, skrz věty co se ti linou hlavou,
toužící dostat se ven – jsou někdy velkým břemenem,
že musíš vyzpívat své pocity slovem,
inspiraci hledej v naději,
možná zalej lásky záhon,
toť stačí už úvodem.
Láska, láska, mocný to sled písmen,
někdy – většinou tedy,
nevnímáš zákony pro jiné zohledněny,
kašlat na ně!
Soustředíš se na sebe a svou milou,
však pozor dej, kam srdce dáváš,
jeden jistý cit – já vím, že který to je, víš,
promění tvou přítomnost v dávno minulou,
navždy zapomenutou.
Bez měsíce a záře hvězd,
jest jich dále netřeba říkáš,
už si poznal dost, myslíš,
ubíráš se v sluj dračí,
na hlavě ještě rohy,
po cestě štěrk, bodláčí.
Jdeš bos,
rozrážíš si staré rány až ku masu,
kameny zpět strháváš z končetin na stejnou trasu,
tvá krev rozuteklá do všech stran,
tu vydej se po cestě dál a dál!
Cesta plná šoku a zapomenutých událostí,
hříčka času – tobě nezbývá než pokračovat,
na stromech neznámá, odporná stvoření,
šklebí se a krev ze země, z nohou pijí,
na zádech ruksak s tím nejtěžším kamením,
kamením lásky – ano, nedáváš ostatní do sázky,
jen sebe, jen sebe ženeš do dračí sluje,
tvá milá už tu je, tu je.
Došels na konec nebe stran,
vyjmi tělo tedy ze zábran,
rohy ti již odrostly,
jsa: „Jsem tvou součástí.“
Drživší se ženy za ruku,
jsa: „Miluju tě, miluju!“
Žena nese úsměv na tváři,
obřad ve skále, na dračím oltáři,
vede si tě, vede do svých brán,
rozmysli se a uvědom,
kde to začalo,
předtím sis přec jen hrál.
Sbor pijavic nachystaných v chtivém šiku v rudé číši.
„Přípitek svatební!“ už slyším,
dlouho se nerozmýšlej,
možná snad nevíš, co tě čeká?
Uteč pryč nebo zhyň
a zažij muka posmrtná, staletá.
😀 je to jenom básnička, všechno nejlepší, ženichu a nevěsto!
Na pouti svez jsem se na kolotočích,
mladá nestálost a v srdci radost,
tenkráte však poprvé zahleděl jsem se do dívčích očí,
ony krásné démanty držící se mámě za sukni,
poprvé zamilován?
Tucty pozvání na konání dětských her – odřeknutých,
hra s míčem s kluky přec pod úroveň romantika,
nikdy nevrátil jsem se zpět do kolejí starých,
v koutě pokoje zamyšlen s představami na budoucí léta.
Psaním sonetů krátil jsem chvíle,
básně poslané však mojí milé – asi se nelíbily,
tu spíše výsměchy její i všech kamarádek
vždy se dostavily.
Romantická duše lehce se nevzdává,
kalhoty na puky, kytice utržená,
„Jdu kamarádku navštívit“,
řekl jsem doma.
Podvečer letních časů
ve víru voňavých fíků,
ulicemi prosvíceno, osvětlení slabé,
všechny barvy barev byly odlišné.
Přes obzor vykouklý již obří ovál v úplňku,
já mu povídám,
„Dnes já jsem král, ty šašku.“
Cesty pán, hlas pevný jak skála,
z kolemjdoucích vyzařujíc šťastná nálada.
Na brance u domu mojí milé
sedí pár vlaštovek,
měří si mě pohledem.
„Uleťte ptáci nebo vás dorvu!“
Kravata, košile nově vypraná, sváteční,
zvonek řinčí, zvuk nepříjemnější
více, než při ranním vstávání,
kroky slyším, blíží se,
blíží se ke dveřím.
„Mohu nějak pomoci, mladý muži?“
Ano, je doma vaše dcera?
Potřebuji s ní mluvit.“
Ve dveřích najednou zobrazí se ona!
Za sukně maminky schována,
stejně jak na pouti.
„Mami, ať jde pryč a nevrací se znova!“
Stále mě otravuje a básně posílá,
jsem zoufalá, zavolej tatínka,
ať domluví mu a ať na pokoji mě konečně nechá!“
Zajímavé jak démanty prozařující skrz cár látky
proměnily se náhle v jedovaté oblázky,
slzy na krajíčku, nepochopen,
matka přísně dívá se,
je mi to jasné, jsem z kola ven?
Po samé cestě kráčím v domov,
ze stromoví studený poryv větru mě mrazí,
barvy do šeda se obrátily,
lidi nabručení a se šklebem na tváři,
doma pak v koutě zavřený.
Za šera v tajuplném zákoutí
krčím se za pařezem
s podezřením, že někdo mě pozoruje,
nedůvěřivě přešlapuji.
S lehkým měsíčním svitem
vylézám zpod úkryt,
ulice kdys slavné, teď prázdné,
nedůvěřivě se béřu chodníkem.
Cítím oči cizí nalepené,
slídící špendlíky na kabátě,
tu stíny míhají se.
Zrychluji tep a krok,
už k běhu připraven, přímo v skok,
stín za mnou, stále těsně při mě!
Na paloučku u lípy, u pradávného stromu,
chlapeček a holčička hrají si, daleko od domu,
najednou zjeví se z čista jasna, z neznáma,
stará, ošklivá, čarodějnická bába.
„Děti moje milé,
pojďte ke mně blíže,
ukážu vám knížky starobylé,
ukážu vám voňavé spíže.“
Usměvavá holčička pohlédne na strupatou paní,
hoch vedle klidně sedí,
ona nadechne se z plných plic a praví:
„Babo jedna, jedeš pryč?!
Na internetu jsem četla o podobných jako ty!
A navíc, knihy nečtu a držím zrovna dietu!
Něco lepšího nemáš? Perník nebo hašiš?“
Anglicky snad zní to hezky,
zkus to ale přečíst česky.
Marná sláva – je to tady,
mládí je fuč a z nás jsou
baby!
Josefovi a Marii se ztratil z Betléma osel.
Jestli mi nedáš 1000 Kč,
tak jim řeknu, kde jsi…
Dnes je mezinárodní den krásných, úspěšných a inteligentních mužů.
Pokud nějakého znáš, pošli dál. Zpátky neposílej, o sobě vím.